Z poezie
Plaché radosti
Lidské verše
V tomto pramálo srozumitelném světě
dělám všechno pro to
abych nežil proti sobě
Můj život je srozumitelný
Ať budu kdekoliv
bude mne pronásledovat mé myšlení
a osvobozovat od teroru bludů
Pokud je dnešní svět horší než já
pak mne to neopravňuje k tomu
abych byl stejný jako on
Žít pro mne znamená vždycky víc
než dobývat brát a plenit
Žít pro mne znamená vždycky víc
než být jen živý
Nepřijal jsem boha
i když s ním rozmlouvám
a žiju tak jako by byl mým svědomím
O své duši nevím nic
a vnímám ji jako boha jen ke své promluvě
Nebral jsem si co mi nepatřilo
nebral jsem si co patřilo všem
Nezřekl jsem se pravdivosti
pravda se pro mne nestala přežitkem
Raději naslouchám řeči stromů
nedovedou lhát
Zítřek nevzdávám
i když už nemusí být můj
Z potravy mých snů neubývá
Vítězí to čemu jsem v sobě nedal umřít
Život mi nic nedluží
Každé ráno vstupuji do svého osudu
odrážím se od něj holí
abych se nebelhal
a ještě nějaký čas udržel zemi na svých nohách
Stále věřím že dobré slovo
zdvihne člověka jako slovo boží
Živé deště
Dobrý den!
Dobrý den můj milý chlapče kterým jsem byl
za sebe i za mne ses dobře nemodlil
Zůstal jsem bezelstný tak jako ty
se zvůlí mocných nad našimi životy
Dobrý den živote jak se máš
držíš nade mnou stále stráž?
Vrány ani čápi pro nás nepřiletí
aby nás odnesli tam co se rodí děti
Jen na chvilku tu vlastníme svůj čas
a čas zase vlastní nás
Dobrý den má milá radosti
budeš silnější než smutky a bolesti?
Ráno je vzduch průzračný a čistý
do stromů se slétlo právě narozené listí
Měl bych se zout a vejít bosý
do jitra v němž mi nohy stříbří kapky rosy
do ticha se zítřejším vročením
a naslouchat světlu i temnu svého mlčení
Dobrý den bože který nejsi můj
za svůj pokřivený svět oroduj!
Kdo má špatných skutků víc než dost
ať chodí po střepech a bos!
Dobrý den můj milý sne vyrostlý ze mě
ty jsi to věčné semínko země
ty jsi to co se rozpřáhne a přetrvá
a naplní se vůle tvá
Dar
Probudit se ráno a na něco se těšit
zvědavě se otevřít jako školní sešit
do kterého žáček píše první písmena
a to už přece hodně znamená
Bosýma nohama z postele
přímo do života vskočit vesele
A už je ti
jako když jiřičky tebou proletí
Jako když maminka zavolá z kuchyně:
Snídaně!
Tu písničku znáš odmalinka
kdy si na hrníček lžička cinká
A pak proběhnout údivem proběhnout zázrakem
i kdyby země dál spala pod mrakem
Právě tak se probouzet každé ráno
jako když do sešitu napíšeš: Ano
Ano tak se každé ráno probouzet
než tě požne poslední písmeno zet
Večeře
Jídelní stůl je krásný až k nevíře
když ho obsadily plné talíře
Jídlem ale nenakrmíš slova
a zamlčená pravda neokorá
Zatínáš zuby zatínáš pěsti
i ty chceš být miláčkem štěstí
Dneska večer se ještě ohlédni
Každý den je tvůj poslední
Samozřejmá země
Bez naší vůle se probouzí hlína
a naše vůle ji nezajímá
Bez naší vůle hlína voní
a před naší vůlí se nepokloní
Bez naší vůle procitnou zrna a semena
a bez naší vůle se každé zelená
Bez naší vůle se olistí stromy
a naše vůle je neochromí
Bez naší vůle se ohlašuje země
tak silně tak nezadržitelně
a žádná síla nezabrání
osudu zrození a zelenání
Učte se z mých chyb
Kdybyste se učili jen z mých chyb
bylo by vám mnohem líp
Hned byste ze své radosti ušili
květiny na louce a bílou košili
a žili byste mezi anděli
co se s vámi o štěstí rozdělí
Lidičky milí aby vám bylo jasné
i moje hříchy jsou jenom krásné
To byste se probouzeli každé ráno
a láska by měla pro vás zotvíráno
Kdybyste se učili jen z mých chyb
to by pak na světě bylo všem líp
Píseň o duši
Duše má duše má
jsi pravda nebo lež
Duše má do jakého světa
mne odvaneš
Duše má duše má
s obavou se ptám
Byl můj osud ten pravý
nebo to byl klam
Duše má duše má
dokaž za mne život položit
Duše má duše má
i s jinou duší tu mohu žít
Duše má duše má
co když jsi pouhý dech
Tam nahoře pozdravuj
tady mne ještě nech
Poslední písnička
Živote ke mně si těsně lehni
budeš mne celou noc zahřívat
i když se po ránu nerozední
i když tě smrtelně uštkne had
Marně chceš svoji smrt odložit
a potom ještě a ještě ve mně žít
Kmotřička brnká ti celé dni
na struny ze žil a tepen a šlach
brnká ti písničku poslední
až ti už nezbyde ani ten strach
Zamilovanost
Až se do mne zamiluje štěstí
hned se obejmeme bez řečí
Jen ho nesmím přivést do neštěstí
to žádnému štěstí nesvědčí
Až se do mne zamiluje lež
omluví se že nemohla dřív
Řekne jenom: Hochu teď se těš
budeš bohat zdráv a dlouho živ!
Až se do mne zamiluje život
hned mu vyčtu že až k stáru
Ach to pak u nás bude živo
duší ba i tělem budu patřit jaru
Až se do mne zamiluje mládí
ó my se budeme mít strašně rádi
Prošlé roky se už neodváží
nabídnout mi neurvalé stáří
Očista
Adélce
Ten hrnek co jsi pro mne vypálila
jsem při snídani polaskal
Když jsem dopil
zůstal na dně jen můj kal
Do výlevky jsem pak vylil
veškerý svůj kal
hrnek umyl čistou vodou
abych ho zas ráno polaskal
Kralování
Jsme doma spolu
a nejsme sami
Uprostřed stolu
nám kraluje váza s květinami
Dáme ji na kopec
a bude kralovat okolí
bude kralovat nakonec
nad lidmi nad lesy nad poli
Tichá radost
Má radost je tak tichá
že nevyplaší ani sýkorku
a jen se v ní sluní
naše kočka na dvorku
Tak tichá je moje radost
a nic na ní není snadné
Chvilku si namlouvám
že ani květina v ní neuvadne
Stačí i málo
Prostý je chléb
prostá je voda
a prosté slovo
ruku ti podá
Někdy nám ke štěstí
stačí i málo:
aby nebe za nás
bolest vyplakalo
Zobrazení
Až k nebi jsi
životem zotvírán
a přeješ si
abys mu byl přán
Ráno vyjde slunce
a uvidí tě
a jsi to třikrát ty:
stařec muž a dítě
Velikosti
Tak malý jako zrnko pšenice
schovám se v poli
Tak velký jako zrnko pšenice
vyrostu v klas
Tak malý jako naše planeta
ztrácím se ve vesmíru
Tak velký jako naše planeta
unesu lidstvo
Korunovace
V duši se ti rozpřáhl kříž
Je sekyrou nahrubo otesán
a přesahuje tě
Sestoupit na zem jsi musel sám
V sobě jsi korunoval vladaře
bez poct a bez oslav
a jinému už naslouchat nechceš
i kdyby tě vyobcoval dav
Pečeti
Orli si nebe nevyklovou
balvany odmítly být řečí
Nás usvědčuje každé slovo
a každé slovo pro nás svědčí
Andělé hodní a zlí se ptají
zda i na sytého zbývá hlad
a my od počátků vzlétáme až k ráji
a je to jen nekonečný pád
Bolest
O bolesti světa
přináší ti zvěst
vyplašená holubice
a zděšení luny
Najednou se vydáš
sobě pro bolest
Pohladíš stvol růže
skrze trny
Odpočítávání
Po lávce bez konce
přes propast lidičky jdou a jdou
Lávka se prohýbá lehounce
Bojím se že praskne najednou
Uvolněný prostor
Zeje tu prázdno po jabloni
neurodí plody a nezavoní
zeje k nebi jako díra
To prázdno se světlu otevírá
Chvíle
V noci se dívám na dno svých dnů
Budu-li hvězdou vysvitnu
nenechám mlčet slavíka
To je má chvíle A nemá dvojníka
Tiše
V jasné noci své dny spočítat
jak jsi spočítal už tolikrát
popřát ženě a pak potichu
jako dítě usnout bez hříchu
Škrtnutí
Ze tmy do tmy hvězda slétla
jako by přeškrtla tvé dny
Chceš dohlédnout až na počátek světla
a dohlédneš jen na počátek tmy
Harfeník
Jednou se v horách posadíš
na balvan jak na královský trůn
a uslyšíš vítr který hraje
na královskou harfu beze strun
Tišina
Když zuří vichřice a bije hněv
běsi se prohánějí světem
Do mezer ticha jsem vtěsnal ptačí zpěv
a růži která se neláme a kvete
Nitro
Co víte o mé zčernalé tůňce…
Ráno z ní vychází slunce
Co víte o mé hluboké propasti…
Kňučí tam život chycený do pasti
Do dna
Z hrníčku popíjím čaj
až zbylo ticho až po okraj
Ticho popíjím jako čaj
až se prázdno přelilo přes okraj
Smutnění
Na balvan jsem si sedl pod akát
a on mi tak smutně šuměl
že se i balvan mohl rozplakat
kdyby to uměl
Na koho akát větví ukáže
zemi si může zout a tělo odložit
odložit i tenhle svět plný pakáže
a na chvilku chviličku šťastně žít
Setkání
Sojka se zvědavě dívá na mne
a já se zvědavě dívám na ni
Sojko jak dlouho se už známe?
Odlétla rychle jak mé pousmání
Ptáček štěstí
Tak malý ptáček a tak velké odhodlání
Přeletěl staleté dálky
epochy převraty války
aby nás pod okny pozdravil za svítání
Tisíc let poté
Kdopak ten oblázek vzbudí
celé věky tu pokojně spal
kdysi dávno byl srdcem v hrudi
toho kdo miloval
Japonská miniatura
Ne kvůli slávě nebo zisku
vytesával slova do zrníček písku
To poslední nechal beze slova
a pak se v něm celý schoval
Černá hodinka
Měsíci
klidně mi zhasni
Já si jen s nocí posedím
rozsvítím si básní
Ta noc je velká veliká
cosi velebného mi dluží
Zpěv který zrodil slavíka
a slavík zase růži
Bdění
Lidé bděte
a zloba ať nás nestíní
a znovu vstupme do dítěte
a znovu buďme nevinní
Ať každou noc spí sladce
dítě jež se tiskne k matce
a my nejsme dlužni dětem
srozumitelnou zemi - Lidé bděte
© 2015 Michal Černík