Tvorba pro děti
Český rok Josefa Lady
(ukázky z knihy)
Jarní
Co je připravené k zelenání,
co je připravené do květů,
tomu zima nezabrání.
Jaro už je tu!
Co je připravené ke zpívání,
co je připravené k rozletu,
tomu zima nezabrání.
Jaro už je tu!
Co je připravené k radování,
co je připravené k životu,
tomu zima nezabrání.
Jaro už je tu!
Sázení stromku
Stromku,
teď jsi náš a taky můj,
do všech stran se rozpřahuj!
Pamatuj si, co ti říkám,
nikdy neodcházej nikam.
Před vichřicí pevně
drž se svojí země.
Teď patříš k nám do zahrady
a doma jsi právě tady.
Jarní přeháňka
První kapku stihla smůla
a v rybníce utonula.
Druhá kapka blízko domu
zabila se na betonu.
Třetí kapka spadla jemně,
vypila ji ale země.
Čtvrtá kapka byla milá,
na čelo mě políbila.
Další mají plno práce, zalévají na zahrádce.
Velikonoční koleda
My jsme děti od sousedů,
přišly jsme k vám na koledu.
Hody, hody, doprovody,
zbavíme vás nepohody!
Když nedáte koláče,
cibule vás rozpláče!
Když nedáte mazanec,
kůň vám šlápne na palec!
Když nedáte kraslici,
liška vám sní slepici.
Když nedáte koledu,
přijde medvěd k obědu!
Oslava trávy
Tráva, ta se neunaví,
všemi stébly život slaví.
Každé louce, každé stráni
daruje své rozkvétání.
Svátečně
Dáme kytky do vázy,
taky slunce dáme do ní,
ať nám doma neschází,
ať nás hřeje, ať nám voní.
Pískání
Pískám, pískám na píšťalu,
hned se přidal drozd.
Tak pískáme oba spolu,
z radosti i pro radost.
Květinová pohádka
V poli kvetou vlčí máky,
vedle kvete lidský hněv.
Natrhej si vlčí máky
a k nim přidej ptačí zpěv!
V sadu kvetou kopretiny,
vedle kvete lidská lež.
Natrhej si kopretiny,
potom honem domů běž!
U cest kvete rezekvítek,
vedle kvete chamtivost.
Utrhni si jeden kvítek
a pak dost!
V rokli kvetou bolševníky,
vedle má zlo trny s jedem.
Usnesly se dobré cesty:
„Nikoho sem nepovedem!“
V trávě kvete luční kvítí,
louka ho má víc než dost.
Najdi si v ní svůj čtyřlístek
pro štěstí a pro radost!
Komu zpívají ptáčci
Modré nebe bez obláčků
vábí k sobě spoustu ptáčků.
Slétají se ze všech stran,
naslouchá jim chlapec Jan.
Na louce si leží v trávě,
velké sny si nese v hlavě.
Každý ptáček postaru
krásně zpívá o jaru.
Zpěv je starý stovky let,
i Jan ho chce uslyšet.
Naslouchejte jak ten Jan,
ptáčci zpívají i vám.
Kam chodí cesty
Vyšly si cesty a pěšiny
z vesnice do celé krajiny.
Po ránu vyšly si ze vrátek.
Večer se vracejí nazpátek.
Koho z vás přivedou do polí,
na stráž mu postaví topoly.
Koho z vás do lesa zavedou,
toho zas domů zpět přivedou.
Kdo po nich jenom tak chodí,
cvrčci ho muzikou doprovodí.
Čechy
Česky tu od rána zpívají ptáci,
po celý slunný den mají zde práci.
Česky tu šumí aleje lip,
nikdo by neuměl vyprávět líp.
Česky tu hovoří i celá zem.
Česky tu cvrká i cvrček pod bezem.
A všude kolem je velký svět,
a ten svět pro mne má tu svůj střed.
O sokolím pírku
Letí pírko, letí nad poli,
je to hebké pírko sokolí.
Na myšku se prudce snáší
a vůbec ji nevystraší.
Kdyby bylo pařátem,
v myšce bude zaťaté.
Kdyby bylo zobákem,
s myškou letí pod mrakem.
Jenže pírko zapomnělo
někde svoje dravčí tělo.
Nechá myšku na strništi,
ať si běhá, ať si piští.
Letí samo, letí nad poli,
vítr žene pírko sokolí.
První sněhové vločky
Volá vločka při padání:
„Nesu dětem sáňkování!“
Druhá vločka volá na ni:
„Všem daruju koulování!“
Třetí vločka letí kolem:
„Dnes přikryju kopce, pole!“
Čtvrtá vločka křikla také:
„A já budu sněhulákem!“
Tak se vločky vychloubaly.
A že mrzlo, neroztály.
Největší dary
Co nám nikdo nenadělí?
Abychom se rádi měli.
Abychom se často smáli
a nikdy jsme neplakali.
Aby slza odplavila
to, proč se nám narodila.
Aby bolest přebolela
a utekla rychle z těla.
Aby láska doma kvetla
a radost nám neulétla.
Aby štěstí při nás stálo.
A to vůbec není málo.
O velkém přání
Kdyby všechno dobro
rozevřelo kvítí,
to by Země byla
krásným místem k žití.
Kdyby všechna radost
se tu rozletěla,
tak by smutky lidem
odehnala z čela.
Kdyby všechna láska
se tu rozpažila,
tak by proti zlobě
v lidech pořád žila.
Kdyby všechno štěstí
se tu urodilo,
pak mám velké přání,
aby na každého zbylo.
© 2013 Michal Černík