Z poezie
Spalte mé listí
(ukázka z knihy)
Čechy
I v cizí zemi ptáci zpívají stejně
ale jen tady zpívají pro mne
I v cizí zemi stromy šumí stejně
ale jen tady jim rozumím
I v cizí zemi je nebe stejné
mým životem však podrůstá jen tady
Jen tady svými kroky podpisuji
smlouvu se zemí
Ty cesty po kterých chodím
zlobou nezarostou s námi nezabloudí
Ta řeč jíž mne nikdo nezbaví
je i naším osudem
Zabydlování
Řeknu vám kdy jsme doma
Až uchopíme kliku dveří
jako bychom někomu blízkému
stiskli ruku
A v některé noci zaslechneme ze zdi
tlukot svého srdce
které není samo
Přetlak domova
I kdyby zdi z tebe lisovaly každé vydechnutí
a bydlela s tebou jen samota
i kdybys už nikoho nečekal
a s nikým se neloučil
i kdybys dveřmi pokaždé vcházel jen dovnitř
a nikdy už ven
a uvnitř bylo tebou přelidněno
jsi doma
Jsi doma
jako od počátku světa
a už nikde jinde nechceš usínat
a nikde jinde ani nechceš umřít
Návrat
K ránu ptáci tak mocně zpívají
až se promění v úsvit a probudí tě
Jsi doma
Maminka do pokoje nahlédne potají
zdali ses alespoň na chvíli nevrátil v dítě
Tvář naděje
Povím ti
jakou má podobu naděje
když se nám roky
hromadí v závěje
Je jako semínko
v samotce hlíny
které se na jaře
zahubí do květiny
Pocta
Skloňte se před zázrakem
Znovu a znovu
tráva na jaře
vstává z mrtvých!
Trochu jako modlitba
Svatý živote
vévodo naší země
ochraňuj nás
před námi samými
Svatá lásko
královno našeho žití
buď při nás
abychom nevyprahli
Svatá prostoto
matko našeho dětství
neubírej nám
z našeho těšení z naší radosti
Věčný příběh
Léta jsi hledal štěstí
Jednoho jarního dne
jsi v trávě nalezl čtyřlístek
a uvěřil mu
Pod okapem tvého domu
si vlaštovky postavily hnízdo
a vítají tě
Opravdu – léta jsi hledal štěstí
Podobenství
Život tě uštkl
A není na balvanu
aby se ti stal lehčím
A není na holi
aby tě odmítla bít po hlavě
A není na vodě
aby za tebe byla průzračná
A není na květinách
aby se za tebe styděly
Osobní souvislosti
Když mluvím o nebi mluvím o sobě
Napřimuje mne
Když mluvím o zemi mluvím o sobě
Přiznává se ke mně
Když mluvím o stromech mluvím o sobě
Vrostly do mého osudu
Když mluvím o životě mluvím o sobě
Jsem jeho ozvěnou
Když mluvím o světě mluvím o lidstvu
A je mi jako zpěvu který kdosi zaškrtil oprátkou
Spřízněné pevniny
Bouře rozehnala naše lodě
Roztříštily se o zlo
Jediný stožár mne napřimuje
a do plachet sbírá váš dech
Má pevnina vyplula
k příbuzným pevninám
Přísaha
Nikoliv na bibli
Přísahám na chléb
chléb náš vezdejší
který si dáme dnes
A nebude jen náš
Přísaha
Nikoliv na meč
Přísahám na březový kmínek
který z pukliny
porodila skála
a on ji přemáhá životem
Přísaha
Nikoliv na kříž
Přísahám na trávu
neroste z bolesti
neroste ze žalu
neroste z radosti
Naplňuje příkazy života
Přísaha
Nikoliv na bibli
Přísahám na nebe
ten prostor ke vzlétnutí
který je stejně tak vznešený
i když mu nepanuje bůh
Přísahám na zemi
to místo věrnosti
které mne nevydědí
i kdybych byl vyvrhel
Podoby rukou
Jak vypadají ruce
zbavené práce?
- Tak jako studna
z níž vodu nečerpají
Jak vypadají ruce
které dovedou pohladit?
- Tak jako křídla motýla
když se modlí
Jak vypadají ruce
které zabily?
- Tak jako kámen
zaťatý v pěst
A jak vypadají ruce
které jsou nejkrásnější?
- Tak jako ruce
které zachránily
Přesvědčování
Vy netrpěliví!
Nechte se přesvědčit oblázkem
že k dokonalému tvaru
se roste mnoho staletí
Vy úslužní!
Cožpak nevíte že potlesk mocným
je zítřejším potleskem
na vašem pohřbu?
Vy nesmiřitelní!
Nedivte se své zášti
když hrany jejích kamenů do krve
nakonec rozdírají i vás
Vy malověrní!
Nechlácholte se že i ten
kdo nemá křídla
může vzlétnout v pařátech supa
Vy budoucí mrtví!
Dělejte vše s takovým zaujetím
jako by se právě z vašich rukou
rodil svět!
Vykřičníky
Drozde nenechávej mne tu v zimě bez svého zpěvu!
Sedmikrásko obdaruj mne svou nezdolností kvést i v nečasu!
Větře připravuj mne už teď na nenávist vichrů!
Slunce nenuť mne ustupovat do stínu jiných!
Stopo neodcházej od mne zabloudíš!
Slovo vyslovuj mne jako když mne z kamene vytesáváš!
Slzo neusvědčuj mne ze slabosti!
Pustino neoslabuj mou vůli překonat tě až k lidem!
Živote neubírej mi z toho co miluji!
Člověče neznič mou víru v tebe!
Vzývání
Neořezávejte mi větve
Chci ještě kvést a šumět si svou řečí
Nekácejte mne
Chci se ještě rozpřahovat k životu
Nezbavujte mne země
Chci ještě svými kořeny pátrat v jejích temnotách
a všechno co v ní tlí
proměňovat do zeleně barev vůně a plodů
Pointa
Každé ráno načínáš zbytek života
A kdo ti poděkuje za včerejšek
jemuž jsi dával víc než z něho bral?
A kdo ti poděkuje za plody
které jsi nechával dozrát v dlani?
A kdo ti poděkuje za cestu
která se zrodila z tvých stop?
Nepřetržitá smrtelnost
Stavíme a postavené boříme
a zbořené znovu stavíme
A znovu člověk
znovu vstává z mrtvých
jako domy z ruin
aby dokončil své dílo
Žádost
Člověče
Umožni dobru
aby vládlo na zemi
Dopřej lásce
abys jí sloužil
Dej zemi
aby tě živila
A sobě nedovol
abys vše zničil
© 2011 Michal Černík