Michal Černík

Michal Černík

autorské stránky

Z poezie

Plaché radosti

1 2 3 4 5

Druhé pokleknutí

Klekání

Jako bělásek
který se v náhlém poryvu zimy
chvěje na hroudě hlíny
s křídly sepjatými

Tak se modlím svými slovy
A jindy jako krahujec
když přimkne křídla
a střemhlavým pádem to poví

Ano tak se modlím svými slovy
a všechna jsou ode mne políbená
a nikdo mi shůry neodpoví
odpověď nemá

 

První pokleknutí

Ať lípy při mně stojí
vyrostly z českých bájí
a na větve zpěvu
jim ptáci usedají

Klekátkem zpovědnice
ať je země má
pod mými koleny
má země pravdivá

 

Druhé pokleknutí

Živote přísný
nežádám milost ani divy
prosím buď mi jen
věrný a spravedlivý

Abych tě mohl žít
před tebou poklekám
Dopřej mi ať v sobě
zdůvodním člověka

 

Třetí pokleknutí

Pane!

I když nebe mocných se nás zřeklo
ať na svět nevpustíme svoje peklo

Učiň nám zázrak na chvíli
v němž bychom své běsy zabili

Dopřej nám tolik síly
abychom svou mysl odzbrojili

A krutým přivoď bezdomí
v němž by je dávilo vlastní svědomí

 

Čtvrté pokleknutí

Pane!

Uváděj nás v stálé pokušení
postavit na zem naše snění

a klika dveří po tvém doteku
nechť otevře nebe v člověku

Pak ať námi proběhne dítě
a uvidí tě

 

Páté pokleknutí

Pane!

V bezesné noci
v té noci temné
můj balvan a moji smrt
odejmi ze mne

Do mého prachu přilej vodu
znovu mne modeluj
a duši kterou jsem pustil na svobodu
vrať mi a budu tvůj

 

Šesté pokleknutí

Pane!

Kdybych tebou byl
do těla trpícího bych se sestoupil

Kdybych tebou byl
peklo bych v člověku porobil

Kdybych tebou byl
do lidských myslí bych zasel mír

Kdybych tebou byl
večer bych se vždy za lidi pomodlil

a pomodlil se v hlubokém hoři
zoufalý z toho co jsem stvořil

 

Sedmé pokleknutí

Pane!

Nezbavuj mne hříchů mých
nikdy v nich nebyl jed
a já tě nezprostím hříchů tvých
když jsi nás ponechal zabíjet

Tisíce let jsem se k tobě modlil
a svět mě bolel z válek a hrůz
až jsem nakonec tvou sochu odlil
z lidských slz

 

Osmé pokleknutí

Pane!

Ztratil ses nám
a my se ti odcizili
Naším zákonem
je zákon síly

Jsi-li opravdu jediným
přiznáním ve vesmíru
proč jsi nás učinil
zhoubou svého míru?

 

Deváté pokleknutí

Pane!

Nezbavuj nás
práva na štěstí
ať nemusíme ruce
zamykat do pěstí

I když nám štěstí pláče
jako dítě za plotem
Ať tedy pláče
ať bolí životem

 

Desáté pokleknutí

Pane!

To nejsi ty kdo mi ťuká na okno
ale déšť
To nejsi ty kdo mi lomcuje dveřmi
ale jen vítr
To nejsi ty kdo mne v noci navštěvuje
ale jen sny
To nejsi ty kdo mne budí po ránu
ale jen slunce
To nejsi ty koho vidím všude
kam se podívám
To nejsi ty koho slyším všude
kde znějí hlasy
To nejsi ty kdo mi vkládá pod jazyk slova
kterými se vyznávám

Tolikrát jsem se upřeně díval do nebe
zda tě spatřím
a dohlédl jsem jen na dno světla

 

Jedenácté pokleknutí

Pane!

Nejsi má víra
nejsem tvůj hřích
nejsi mé slovo
tvá slova nejsou z mých

Tebe jsem opustil
když ty jsi opustil bědné
Tvé slovo mne
k tobě nevyzvedne

Vzpřímený k tvému tichu
svými slovy se pomodlím
Odpouštím jen krásným hříchům
ty zase odpouštíš svým

 

Dvanácté pokleknutí

Pane!

Tvá slova nebydlí v mém domu
abych je říkal před usnutím
a ty ode mne nežádáš slova k tomu
aby se ti stala obejmutím

Odevšad máš výhled na mne
a víš moc dobře
že nic na mně není klamné
mysl mám z tvého jasu a modře

I když se ve mně tolik šeří
a tma už kope do mých dveří
dej mi jen vybrat
kterou smrtí chci zemřít

 

Třinácté pokleknutí

Pane!

Jsi vlastní pravda
anebo lidský klam?
Rouhám se
anebo nerouhám?

Nalhali jsme si
že vládneš na nebesích
a když tě prosíme ty tam nejsi

Z všech lidských bohů
jsi v řadě tisící
Zemřeš
s posledním věřícím

 

Poslední pokleknutí

Živote!

Našel ses ve mně
a já se našel v tobě
mne zas našla země
patříme sobě

Tlučeš se o kámen
drásáš se o hřeby
saháš si na plamen
řežeš se o střepy

V úzkosti krve jsi mi vším
mé tělo je i tvým
Skrze tebe cítím vidím
tebe vyslyším

Stále mne cosi nutí
zbavit se strachu jako pout
naučit se vlastní smrti
před tebou pokleknout

 

Chvalozpěv

(podle Žalmu 148)

Chvalte život silný pro svatost jeho
chvalte jej pro rozšíření síly jeho
chvalte jej ze všeliké moci jeho
chvalte jej podle veliké důstojnosti jeho
chvalte jej zvukem trouby
chvalte jej na loutnu a citaru
chvalte jej na buben a píšťalu
chvalte jej na housle a varhany
chvalte jej všichni andělé
chvalte jej všichni zástupcové jeho
chvalte jej slunce i měsíc a hvězdy
které jste život nepoznaly
chvalte jej nebesa nebes
i noci které jsou nad nebem tímto
chvalte jej všecky věci
kteréž jako on stvořeny jsou
chvalte jej tvorové zemští
velrybové a všecky propasti
oheň a krupobití a sníh i pára
i vítr roznášející rozkaz jeho
i hory a všichni pahrbkové
stromové ovoce nesoucí
zvěř divoká i všeliká hovada
zeměplazové i ptactvo létavé
králové zemští i všichni národové
vládcové i všichni soudcové země
mládenci i panny a staří s dítky
chvalte jej hlasitými ústy
chvalte jej radostnou řečí všech národů
chvalte život veškerý
neb vyvýšen je a sláva jeho
stojí nade všecku zemi i nebe
i smrt

© 2015 Michal Černík