Michal Černík

Michal Černík

autorské stránky

Z poezie

Plaché radosti

1 2 3 4 5

Pokleknutí

P. F.

Aby nám život nežebral u silnice
aby nám nemrznul za plotem
aby nám byl trochu trošičku více
životem

 

Přípitek

Ať si nemusíme slzou připíjet na štěstí
se srdcem sevřeným do pěsti
I když se štěstí kvůli nám neprobudí
ať nejsme druhořadí ať nejsme chudí

 

Novoroční přání

Abychom se všichni pospolu
v zdraví setkávali u stolu
a svedli jsme zas a znova
slovem dotýkat se slova

Aby dům byl domovem
snad nežádám si moc
ráno jsme si řekli Dobrý den
a večer popřáli si Dobrou noc

 

Osobní přání

I když mé verše nechybí nikomu
přesto bych jimi rád vstoupil k vám
jako host do domu

Neřečním nehraju nezpívám

A jen chci aby se vědělo
že jsem slovem posvítil
když se v duši setmělo

 

Mravní přání

Ať se nezapřu a neuhýbám
a dovedu se přiznat k vlastním chybám
a daří se mi pravdu rozpoznat
a mám odvahu se k ní i znát

A každá pravda ať mne rozlomí
a obnažuje svědomí
a dá mi sílu abych vyplevelil zlo
kdyby mi v srdci vyrostlo

Třeba marně vzývám naděje
jež přibité jsou na křesťanském kříži
a poznávám jak těžké je
dobrým být a neublížit

A třeba marně obhajuji ctnosti
v tomto světě vysmívaném nestoudností
a ovládaném lží
Však úctu vzdám co si úcty zaslouží

 

Každodenní přání

Ať zpěv ptáků ve mně přezimuje
když lidský vichr kolem duje
a má slova která nejsou zlá
aby mi v srdci nezmrzla

Ať vždycky planu pro něco a někdy proti
a své myšlení si ničím neoplotím
a nejsem ztrestán už jen tím
že přemýšlím a soucítím

I když moje dni jsou obyčejné všední
a často vydané jak v zimě sad
však čím tu žiji ať mi nezevšední
a neprohraji co mám rád

 

Osudové přání

Ať není dobro které vykrvácí
a život který nehřeje a nevoní
i když andělé nám uletěli jako ptáci
a o člověka se rvou démoni

Ať nikdy nikdo už mi nebude
bezmezným pánem nad mým osudem
a není není mocnost která vyplení
mou řeč mé myšlení

 

Vzdorné přání

I když zalehne mě tento zbitý svět
v němž ani bůh už neodklidí
tolik mrtvých ze svědomí lidí
ať aspoň oživí mě pouhý jeden květ

a vzdorné slovo vypuštěné na svobodu
ať roznáší všem živou vodu

a ti dnešní mocní bohatí a silní
ať mne nepromění v kliku vlastních dveří
ať mám sílu věřit když pochybují jiní
a odvahu pochybovat když ostatní věří

 

Přání podstatného

Tolik pýchy tolik křiku
tolik špíny tolik zrad
a semínka prosby a zrníčka díků
a drobečky pravd

Dej bože

ať nekřivím se před osudem
a ze všech slov co napíši
alespoň mi pravda zbude
na kterou někdo uslyší

 

Noční přání

Hle svítí hlava – žárovka myšlení
I když tma se hrne k ní
tma dogmat a tma lží
ať jako můra do světla naráží!

Sviť má lampo má noční hvězdo
slova mi hlídej jako svědomí
Moje zloba ať mne nepřemůže
a cizí nezlomí

 

Přání proti strachu

I když na noc pozamykáš
co zamyká se v domě
i tak si tma přijde
pro tebe a pro mě

Mezi dveřmi domu
položí se jako práh
Dej bože ať ji překročíme
ať překročíme vlastní strach

 

Nepoddajné přání

I když sám sebe k životu rozdírám
ať jiným nejsem plný hran
ať zloba nestane se mojí paní
a nenávist není mojí zbraní

Ať moje paměť nepohřbívá
co bylo dobré a co nám ještě zbývá
když jiní už i svůj národ pohřbili
rzivými hřeby k zemi přibili

Ať je ve mně dobro co se nezaleklo
když se v někom nahromadí peklo
a žádná moc a omezenost s arogancí
mě nepřinutí k tanci

Ať vlastní svědomí je soudcem mým
přísným a jediným
a nikdo a nic mou mysl nezotročí
a vidění mi nevypálí z očí

I kdyby mi slova z hrdla vyrvali
ať nejsem ten bojácný zpovzdálí

Zradou je sebe umlčet
jen jednou a pak už tisíckrát
zradou je každý náš sen
který jsme nechali umírat

 

Milostné přání

Svatá lásko, královno našich dní
ve mně se rozedni

a dopřej mi tu krásnou chvíli
ať se opakuje jako dřív
- lásku která ve mně sílí
a při níž bývám nejvíc živ

Ať nejsem ztrestán tím
že ve mně láska vymře navždycky
a se mnou zbyde tu jen můj stín
ten lhostejný a nelidský

I když mě už napomíná stáří
a bere z toho co mi život dal
ať se mi ještě jakž takž daří -
toužil jsem a toužit nepřestal

 

Malý součet přání

I když ze svých snů a přání
neprostřeme stůl nepostavíme si dům
dej bože ať žádná moc jim nezabrání
aby dosáhly až k nebesům

I když tolik pravd nám opět zbylo
a hluchým je k nim tento svět
dej bože aby se nám v srdcích rozednilo
a dovedli jsme uvidět

I když jsme prošli temnotami bludů
abychom až potom přemýšleli jasně
dej bože ať holínky nám nevstupují do osudu
a nejsem vymýcený jako moje básně

I když pod nohy nám naházeli hroby
a pak nás zasypali loupeživou tmou
dej bože ať se nezřítíme do výkalů doby
a zlobu umíme od sebe odetnout

I když za chyby jiných nás živé pohřbili
ti co se honosí vlastními omyly
dej bože ať svůj život nezapřeme lží
a zbitý nám u nohou neleží

I když z iluzí nám zbyly jenom ruiny
nad nimi dále ční odvěké ideály
dej bože ať je nezašlapeme do hlíny
jako je jiní zašlapali

I když dál prodáváme svoji práci
z níž jsme nezbohatli a nezbohatnem
dej bože ať lidská práva nikdo nevykácí
a rovnost se nám stane právem

I když na druhých vidíme jak stárnem
a co bychom teď udělali mnohem líp
dej bože ať jsme víckrát dotekem nežli šrámem
a zmoudříme svým součtem chyb

I když jsou dny šedé nijaké
a jenom svým chladem nás pohostí
dej bože ať je nám život stále zázrakem
s pečetí radosti

I když se pořád někde válčí
běh světa se tím nezastaví
dej bože ať nás ráno vzkřísí pokřik ptačí
a znovu se napřímíme jako stébla trávy

 

Přání naděje

I když žádná doba není bez viny
ať aspoň životy nám nedrancují dějiny
I když dějiny nám drtí naděje
ať aspoň sýkorka mi ráno zapěje

I když nad všemi je stejná obloha
a kdykoliv nás mohou smazat velké děje
ať můj život jenž je bez boha
není bez víry a není bez naděje

I když mnohými jsem zašlapáván jako tráva
ať znovu vtékám do svých žil
a znovu se napřimuji a nezaváhám
k tomu abych sebe vskutku žil

Ať tupě nezírám a nesedím a neležím
ať tupě netleskám zde podvodům a lžím
a plevel ať se ve mně neuchytí
a jím nezaroste moje žití

 

Svaté přání

I když někdy lípa a jindy pustina
se v nás rozpíná a rozpíná

I když někdy chudobka a jindy ptáče
choulí se v nás na krajíčku pláče

I když někdy vichry a jindy běsi moří
v nás propuknou a boří boří

Svatý živote vévodo našich dní
svou korouhev nad námi pozvedni
Svatá lásko královno našich poutí
nedej nám vyprahnouti

 

České přání

Ať nezmírám zde tolik tím
že z Čech nám zbyl už jenom stín

a vichr doby mě věje do všech stran
a na Vltavě mne překračují mosty
a trhá mne krákot vran
ve vlastní zemi kde jsme se stali hosty

Ve vlastní zemi kde jsme se stali hosty
mnozí už rodnou zem plení
mnozí už za sebou spalují mosty
mnozí už Čechy odsoudili k zapomnění

Dej bože ať tomu tak není!

 

Lidské přání

Neříkám že nejsem bez viny
však více jsem uhněten z dobra
a třeba ať jsem poražen jinými
než abych sám sebe prohrál

než aby strach se stal vládcem mým
a já jeho nuceným poddaným
jenž s davem hýká a haleká
Děsím se davu A ctím člověka

 

Rovné přání

I když je hlína stejná pod námi
i nad těmi co zdraví a mladí zemřeli
ať mír nám není pauzou mezi válkami
a ticho pauzou mezi steny a výstřely

I když je hlína pod nohama věčně živá
ať i s námi podělí se o svou sílu
a je-li smrt ke všem stejně spravedlivá
ať i lidská spravedlnost bývá bez rozdílu

 

Zapřísáhnutí

Na život s lidmi a na smrt sám
nad hlavou nesu si krákot vran

Tichý vzdor říká mi ne a ne
ať v pokoře před nikým nepokleknu
mraky však které mám do čela vražené
před tebou země má smeknu

Jen tobě se budu klanět dál
abych si do hrsti nabíral hlínu
abych ti býlí a kopřivy vytrhal
abych se uklonil pro květinu

Sražte mne nebesa sražte mne bleskem svým
kdybych se klaněl tak poddansky před někým!

 

Průzračné přání

Ať oklestím se
ze všech zbytečností
až k prostotě
až k pravdivosti

a do dlaní slov
smím život nabírat
neumím nenávidět
a dovedu mít rád

 

Přání nevinnosti

Ať všechno je zas nevinné
jako započaté dítě
jako započatý sníh

a my o tom nevíme
a nepočalo zlo
a nepočal se hřích

 

Prosté přání

Svatý živote vévodo můj
mou radost si pamatuj!

A proměň ji v píseň
jež tryská až k nebesům
Skřivan ať ji tam zpívá
Ergo sum

 

Poslední přání

Dej bože

ať mám sílu unésti
pravdu svou prohry své a své bolesti

i srdce své znavené sevřené do pěsti
ať umím unésti

 

Největší přání

Takhle bych chtěl umřít
Jako když se zhasne
A takhle chci žít
Jako když se svítí celou noc

© 2015 Michal Černík