Michal Černík

Michal Černík

autorské stránky

Z poezie

Plaché radosti

1 2 3 4 5

Tíha kříže

To není v zemské tíži
opravdu to není
že neunesem v kříži
tíhu všeho utrpení

I meč se shlédl v kříži
chce být Kristu blíž
Když se s jiným mečem zkříží
je z něj zkrvavený kříž

 

Zimní spánek

Přihrnu si svoji tmu
k bradě si přitáhnu sníh
potom ulehnu do tvých snů
a ty ulehneš do těch mých

 

Zrození

Po celou zimu
je život schoulený v semínku
Na jaře otevře hlínu
tu svoji maminku

 

Poselství Ježíškovi

Ježíšku opět slavíme Vánoce
a ty ještě netušíš
že dary králů ti už v kolébce
zbujely v kříž

 

Bájná krajina

Dobře ach dobře se žije v kraji
když lidé pijí ze slov těch
kteří se usmívají

Dobře ach dobře se lidem žije
když je běsi neuštknou
jako zmije

Když se mír položí na krajinu
a jako bůh sejme z nich
všechnu vinu

 

Pověst o vstřícné zemi

Tam kde nám země vyšla vstříc
a žádá mír
a my ji zúrodňujeme

tam jaro přichází častěji než zima
a svítá víckrát než se stmívá
a to pěkné začíná víckrát než končí

tam víckrát žijeme
než umíráme

 

Slova před usnutím

Srdce buď k nám pozorné celou noc a neusínej
Sny buďte k nám přívětivé celou noc a neděste
Úzkosti buď k nám dobrá celou noc a neškrť
Tmo buď k nám milosrdná celou noc a nezruš nás
Nebe buď k nám laskavé celou noc a neudeř
Ohni buď k nám hodný celou noc a nezapaluj
Smrti buď k nám milostiplná celou noc a nepřicházej
Živote buď k nám živý celou noc a dýchej
a ráno nás probuď

 

Ustel mi noci

Ustel mi noci
ve svých tmách jak v peřinách
a nech mě spát a nech mě spát
vysoko ve hvězdách

A ty jitro za mne oroduj
do mých očí kápni den
sluncem mne korunuj
pod nohy zas mi hoď neklidnou zem

 

Probuzení

I kdyby se náš dům neprobudil
ráno vstaneme nasnídáme se
a budeme žít zase jeden den navíc

I kdyby náš dům v noci neusnul
pozhasínáme světla ulehneme
a řekneme si Dobrou noc

Ráno se znovu probudíme jako prostí lidé

 

Celý život

Kropíš zahradu a trvá to celý život
Pořád nemá dost vláhy
Svlékáš se a trvá to celý život
Pořád nejsi dost nahý
Krájíš chleba a trvá to celý život
Pořád máš stejný hlad
Jdeš po cestě a trvá to celý život
Tolik věcí máš rád

 

Čistý svět

Nechme maličkých přijíti k sobě
Jen ať si ještě nějakou dobu myslí
že svět se narodil kvůli nim
a je samá láska
Láska ať se jim stane postýlkou
kterou každý den staví otec
a stele maminka

 

Zabydlování

Řeknu vám kdy jsme doma

Až stolu určíme pevné místo
do jeho čtyř světových stran
rozsadíme židle
a každý si vybere jednu
jako osud
Až uchopíme kliku dveří
jako bychom někomu blízkému
stiskli ruku
A v některé noci zaslechneme ze zdi
tlukot svého srdce
které není samo

 

Pocta rodičům

Matko vesmíru
matko země
matko setby
matko úrody
matko všeho živého

matko mé řeči maminko má
buď skrze mne vidomá

Otče rozumu
otče pravdy
otče osudu
otče vítězství i porážky
otče vlasti

otče mého dětství tatínku můj
vzpřímený ve mně stůj

 

Prozření

Tehdy
kdy zpěv ztvrdne v kámen
kdy se slova promění v slzy
kdy se smích zřítí a zabije

tehdy
budeme chtít před sebou
zachránit i svět
a třeba ještě nedopadneme na dno pekla

 

Berane beránku!

Berane beránku i ty můžeš
zadávit vlka
Berane beránku i ty můžeš
kopýtkem zabít vlka
Berane beránku i ty můžeš
vlka svrhnout do propasti
Ty mu nesmíš vydat
svůj život
své ovečky
svou louku plnou hloží
beránku boží

 

Způsob návratu

Odtančit na vlnách valčíku
odkřepčit v rytmu polky
tak nějak
odejít ze života

Přitančit na vlnách valčíku
přikvačit v rytmu polky
tak nějak
navrátit se ze smrti

Znovu pocítit život tam
kde ještě nezačal dýchat
a strom tam
kde ještě nevyrostl

Mít mnoho důvodů k probouzení

 

Dlouhá pouť

Na konci věty jako na konci cesty
na konci cesty jako na konci světa
na konci světa jako na konci života
na konci života jako na začátku zpěvu

Sekyrou zpěv sťali
na popravčím špalku
a my jsme k němu putovali
tisícletou dálku

 

Na konci světa

Byly doby kdy se za konec světa
považovalo moře tam
kde se na obzoru prudce svažuje dolů
ale loď má ještě možnost
vrátit se do přístavu

Na konci světa je nebe
Na konci světa se už nemůžeš otočit
a vydat se na počátek
I kdyby se ti nabídlo dětství
uzamkneš dveře
aby si pro tebe nepřišlo

 

Suita

Stále vyšším zlem
uštknutá je zem

Šípkové keře drží stráž na mezi
plody sesychají a trny vítězí

Cosi tě chce vyškrtat
cosi tě chce zadupat

Jsi tu jen krumpáčem a lopatou
střepy snů ti skřípou pod patou

A tobě je ach tobě je
jako když tě přiškrtí zbytek naděje

Jen si opakuješ po tisící
světlo které nejde nahlas říci

A tak jako nebe které nikdy nezestárne
ani marné počínání není marné

 

Přemožen světem

Přemožen světem
ach světe co všechno jsem od tebe chtěl
tak jako přemožen závanem z křídel modráska
který kolem mne v dětství proletěl

Přemožen láskou až k smrti
ach lásko takovou porážku bych bral
přemožen zlobou která hned neusmrtí
jen pomaloučku utýrá

Přemožen cizími lži a vlastní pravdou
prodírám se loukou bodláků
jejich modré hlavičky za mnou spadnou
tak jako já přemožen chechotem zupáků

 

Mizérie

Kdo mi to zrušil tento den
že sotva se rozednilo
už se stmívá
a na nebi nevyšla ani tvoje tvář

Kdo mi to vydrancoval tento den
že když jsem vyšel z domu
v ruce mi zůstal klíč který zamkl
ale neodmyká

Kdo mi to oslepil tento den
že už ani okna našeho domu
neshromažďují sluneční světlo
ani radost

Kdo mi to vykácel tento den
že zoufale hledám strom
o kterých bych se opřel
a opírám se jen o vichřici

srozumitelná ozvěna světa
kterému stále víc nerozumím
Mou nadějí není že neumřu
ale že olistím tento den

 

Život

Zrno které jsme zaseli
nás urodilo
a kolik že zrn měl každý obilný klas
tolikrát v nich dozrál budoucí čas

Obilné klasy které jsme sklidili
nás semlely
a ne marně jsme životem rušili svět
nadějím svým jsme nedali hladovět

Těsto které jsme připravili
nás prohnětlo
tak jako slunce s vodou prohnětou zem
tak se v skutečnost hněte i sen

Chléb který jsme upekli
nás rodí láme a drolí
a třeba jsme jen drobky v ústech lživých
myšlenky staly se potravou živých

© 2015 Michal Černík