Michal Černík

Michal Černík

autorské stránky

Publicistika

Demokracie bez odpovědnosti je zmetkem

Prožíváme období, kdy vyžadujeme. Abychom měli práci a dostávali za ni pravidelnou a přijatelně vysokou mzdu. Aby se mzdy valorizovaly. Aby se dodržoval zákoník práce a zaměstnavatel s námi nezacházel jako s nevolníky. Abychom mohli svobodně vyjádřit svůj názor. Abychom mohli projevit svůj nesouhlas třeba demonstrací nebo stávkou. Abychom měli kde bydlet za únosné nájemné. Abychom měli zdravotní péči na úrovni naší doby. Abychom měli sociální jistoty, pokud bychom o práci přišli, pokud bychom dlouhodobě onemocněli ap. Abychom nebyli diskriminováni kvůli politickým názorům, kvůli náboženské víře, kvůli barvě pleti, kvůli věku či pohlaví. Abychom se mohli svobodně organizovat. Abychom mohli svobodně podnikat. Aby našim dětem bylo přístupné vzdělání. Aby nás před kriminalitou všeho druhu ochraňovaly represivní složky. Aby nás ochraňoval zákon a trestal všechny, kteří jej zneužijí. Abychom měli existenční jistoty. Abychom mohli důstojně žít a stejně důstojně jsme mohli prožít i stáří. Říkáme jim práva. Zatím občané bojují o to, aby o práva nepřišli, aby se práva zpevnila.

Právo je podstatou demokracie, odpovědnost demokracii rozvíjí. Avšak nikdo až dosud od nás odpovědnost nevyžadoval a nevyžaduje. Odpovědnost k sobě musí být i odpovědností ke společnosti. Spočívá třeba v tom, abychom se k obecnímu a státnímu majetku chovali stejně jako ke svému. Abychom se k přírodě chovali stejně jako ke svým dětem. Abychom se ke svým spoluobčanům chovali slušně, korektně a solidárně. Aby naše slovo platilo jako smlouva. Abychom ctili zákony a nebyly nám pro výsměch, či jsme je nepociťovali jako nějaké násilí. Těch odpovědností je mnohem víc. Jejich součtem je to, abychom vystupovali jako svobodní občané, u nichž je odpovědnost korekcí veškerého jednání.

Velikost demokracie se právě odvíjí od dvou atributů - od jistoty práv a míry odpovědnosti. Obojí spolu přímoúměrně souvisí. Odpovědnost by měla být součástí výchovy už od dětství ve škole a v rodině, ve sdělovacích prostředcích, v dospělosti by se měla stát mravním imperativem jednání každého občana, politiků především.

Odpovědnost je spojena s mravními zásadami a normami. Ty však u nás neexistují, protože je odmítl proklamovaný divoký individualizmus v poslední dekádě minulého století. Absence odpovědnosti za minulého režimu se přenesla do nově vznikajícího demokratického systému a v 90. letech minulého století byla jednou z příčin nenaplnění demokratických principů a ve svém důsledku vedla ke ztrátě důvěry mnoha občanů. Ze zištných důvodů tehdy mocenské struktury negovaly právní řád. Cíleně zbavily odpovědnosti sebe i ekonomické elity za prošustrované podniky a prošustrované miliardy, za vytunelované finanční instituce, za daňové podvody, za korupci atd., a tak společnost svým příkladem dovedly do mravního rozkladu. Obraz morálního stavu naší společnosti je velmi ubohý.

Demokracie je tak silná, jak pevně jsou zakódovaná práva a jak pevně je zakódovaná odpovědnost v každém občanovi. Přiznejme si, že máme daleko k občanské odpovědnosti, jakou mají ve vyspělých demokratických zemích, třeba ve Finsku, Švédsku, Norsku, Dánsku, Holandsku nebo Švýcarsku. Zatím jen požadujeme práva, a oprávněně. Ale dosud jsme nezačali mluvit o odpovědnosti a vyžadovat ji. Tak jako demokracie bez práv je klam, tak demokracie bez odpovědnosti je zmetkem.

(Obrys-Kmen 37/2003)

© 2009 Michal Černík